Rozhodnutí
My jsme se nejdříve rozhodli, že nikam nepojedeme, abychom naše rozhodnutí po čtrnácti dnech přehodnotili. Nacházeli jsme další a další argumenty, že o ty peníze nemůžeme přijít. Že se cesta přes půlku světa (pro nás do neznáma) vyplatí a vrátí. A pokud ne v penězích, tak určitě ve zkušenostech, které bychom nikde jinde nezískali.
Primárním důvodem, proč do Šanghaje jet, byl prodej tohoto úžasného bytu v Praze a dalších luxusních nemovitostí z naší nabídky. Ani jsme si nemysleli, že se u našeho stánku objeví přímý kupec. Naše motivace byla trochu jiná. Posbírat co nejvíc relevantních kontaktů na zajímavé lidi, kteří by nás mohli propojit právě s potenciálními kupci. Další, možná ještě větší motivací, byly kontakty na realitní makléře, kteří tam vystavují také.
Já vím, zní to možná trochu hloupě, říkáte si, proč někdo utratí 250.000 Kč za cestu do Číny, když může jít na internet, najít tam makléře z celého světa, oslovit je a ušetřit tak mraky peněz? Bylo by fajn, kdyby to bylo tak jednoduché, ale není. Obchod a spolupráce s makléři v realitním prostředí je hodně o budování dlouhodobých osobních vazeb a vztahů. Online vztahy moc nefungují. Nedají se vybudovat efektivně právě proto, že se s druhou stranou neznáte osobně. Ale to platí, myslím, i ve spoustě dalších odvětví.
Luxury Property Show
Po příletu do Šanghaje ve čtvrtek 5.12. jsme měli dva nejdůležitější úkoly. Dostat se z letiště do hotelu, tam se ubytovat a v 18:00 se hlásit na veletrhu na check-in pro vystavovatele. Po příchodu na výstaviště nám trochu ztuhla krev v žilách, protože výstaviště nebylo výstaviště, ale jedno velké staveniště. Byla tam špína, chaos, zima a zmar.
Na obrázku to tak nevypadá, ale všude běhali malí asiati v helmách, všude se válely kabely, kusy stánků, podlah a na tvářích našich kolegů spolu-vystavovatelů byla znát nedůvěra mísící se s nervozitou, protože to vypadalo, že veletrh nezačne druhý den, ale napřesrok.😀
Pořadatelé nás ujistili, že do rána bude všechno ready. A my jsme jim věřili, protože nám vlastně nic jiného nezbývalo. Vyzvedli jsme si průkazky, bez kterých bychom se ráno nedostali dovnitř. Cestou výstavištěm jsme se zvědavě dívali na státní vlajky vystavovatelů, které byly součástí každého stánku. Už tehdy nás překvapilo, kolik Turků, Řeků, Španělů, Italů i Portugalců našlo cestu do Číny s motivací prodávat tady luxusní nemovitosti. Ten pravý důvod jsme se ale dozvěděli až následující den.
Šanghaj
Šanghaj je obrovské a velmi bohaté město. V její metropolitní části žije víc jak 27 milionů lidí. Jejich metro má v tuto chvíli 14 linek, je nejdelší na světě, další linky se staví a ty stávající se prodlužují. V Šanghaji se nachází i největší lodní kontejnerový přístav na světě. Jsou tu dvě hlavní mezinárodní letiště, starší Chung-čchiao, které se nachází kousek od centra Šanghaje, a novější letiště Pudong, na které jsme dorazili my.
Do města je to asi 30 km, můžete jet taxikem, metrem nebo vysokorychlostní pozemní dráhou s názvem MAGLEV. To je nerychlejší komerčně provozované traťové vozidlo na světě. My jsme si pro cestu do města vybrali Maglev. Logicky. Chtěli jsme prostě srovnat naše Pendolíno, kde se všechno klepe už ve 160tce s něčím, co jsme neznali a nedokázali si ani představit. Ve městě jsme byli rychlostí 301 km/h za necelých 9 minut. Stálo nás to v přepočtu asi 150 Kč se slevou po předložení letenek. Kdybychom počkali zhruba hodinku, jeli bychom ne courákem 301 Km/h, ale rychlíkem dosahujícím nejvyšší rychlosti 430 Km/h. Jinak Maglev umí i přes 500 Km/h.
Šanghaj Tower
V Šanghaji je všechno velké. V roce 2014 zde byla dostavěna i v tuto chvíli druhá nejvyšší výšková budova na světě – Šanghaj Tower, s neuvěřitelnými 632 metry a 128 patry.
My jsme se byli podívat „pouze“ ve 118 patře, kde je oficiální vyhlídka pro turisty. Dostali jsme se tam za necelých 60 vteřin pomocí nejrychlejšího výtahu na světě. Výhled byl samozřejmě úchvatný, ale to, co mě v rámci přístupu v celé Šanghaji zaujalo, je obrovský důraz na ekologii a šetrnost k přírodě. Budova je energeticky téměř soběstačná, v posledních patrech jsou větrné turbíny, které vyrábějí elektřinu. Budova sbírá dešťovou vodu, kterou potom využívá na zalévání rostlin v areálu a její dvouvrstvá izolační fasáda v létě chladí a v zimě hřeje, takže šetří další energii na chlazení i vytápění. V Šanghaji jezdí jen elektrické skútry a spousta elektrických aut.
Ochrana ovzduší
Šanghaj, stejně jako další podobně velká města hodně bojují s čistotou ovzduší a s hlukem. Úřady motivují obyvatele kde čím k tomu, aby byli k přírodě co nejšetrnější. Když si uděláte řidičský průkaz a koupíte si klasické benzínové nebo naftové auto, musíte si koupit značku za cca 15.000 USD, na kterou čekáte třeba i 4 roky. Bez ní se na silnici nepodíváte. A v určitých dnech, když už ji máte, nesmíte vjet ani do města. Když si naopak koupíte elektrické auto a donedávna i hybrid, značku dostanete hned a zdarma. Můžete automaticky jezdit i po rychlostních dálnicích, kde nejsou semafory a většinou tedy ani zácpy.
Na obrázku je za mnou vidět řeka Huangpu River a panorama nejmodernější čtvrti Nové Šanghaje – Pudong, kterému vévodí televizní věž Perla Orientu, již zmíněná Šanghaj Tower, budova Shanghai World Financial Center (takzvaný otvírák na pivo) a další výškové budovy. Fasády mrakodrapů fungují jako obrovské světelné obrazovky. Slouží například k promítání světelných show, které jsou hojně využívané místo klasických ohňostrojů. A to i na Nový rok, aby zbytečně neničili už tak pošramocené ovzduší tohoto obrovského města. Navíc se každý den ve 22:00 obrazovky vypnou, aby nezvyšovaly podíl na zhoršujícím se „Light Pollution“.
Výstaviště se nachází v širším centru Šanghaje. Od našeho hotelu to bylo jen asi 800 m, takže jsme chodili pěšky. Cestou jsme potkávali jen obrovská obchodní centra, výškové budovy, plno aut, elektrických skútrů, cyklistů i ostatních Číňanů. A samozřejmě i bezpečnostních kamer, které jsou všudypřítomné téměř na každé pouliční lampě. Všude je precizně čisto, všechno je velmi upravené a hezky nazdobené.
Internet
Číňané chodí rychle, téměř poslepu, jsou zvyklí se srotit v obrovský dav a všichni, bez výjimky, i řidiči skútrů a cyklisté, neustále koukají do chytrého telefonu. V Číně obecně nefungují služby, na které jsme zvyklí. Nefunguje tu You Tube, Facebook, Instagram, Google a další. A to mě štvalo, protože nikdo neznal moje video prohlídky😀.
Pokud jedete do Číny, nedoporučuju řešit připojení na internet až na místě, protože pokud nejste sinolog, tak se v těch čínských znacích prostě nevyznáte. A když vám nejde ani google překladač, jste prostě v háji. Zároveň, pokud chcete zůstat online na všech službách, na které jste zvyklí, pořiďte si předem data a tuto VPN krabičku (až ji objednáte, počítejte s tím, že náklady na clo a DPH jsou navíc ještě cca 1500 Kč a bude vás trochu prudit i vyřízení celního řízení). Ale stojí to za to, protože ta krabička s dostatečným objemem dat (5-10GB na týden normálního provozu by mělo stačit) vás udrží v obraze i při životě.
Pozor, nedomluvíte se
Nám se neuvěřitelně osvědčila služba Google translate a hlavně její vizuální verze na telefonu (stačí pak namířit telefon na čínský text a on se vám za pár vteřin automaticky přeloží do angličtiny), kterou si můžete dopředu stáhnout a používat ji i v offline verzi. Upozorňuju, že Google překladač funguje pouze s tou VPN krabičkou, takže bez ní jste ztraceni. Nedomluvíte se, netrefíte, a co hůř, většinou se ani nenajíte, protože počítejte s tím, že s běžným Číňanem se anglicky nedomluvíte. A to ani v restauracích v obchodních centrech a už vůbec ne na ulici.
Číňané, ať už jsou mladí nebo staří, ve velkém používají WeChat, což je čínská komunikační multifunkční platforma a sociální síť, která umí úplně všechno. Přes posílání fotek a videí, dokumentace toho, co zrovna děláte, propojování s lidmi ve vašem okolí, dá se přes ní platit a objednat vlastně cokoliv. V Číně se hodně používají QR kódy, takže jestli se tam chystáte, naučte se s nimi pracovat. Usnadní vám to komunikaci s místními lidmi, se kterými musíte nebo chcete přijít do styku.
Veletrh
Veletrh luxusních nemovitostí LPS CHINA, se koná vždy 2x ročně. V prosinci v Šanghaji a v červnu v Pekingu. Šanghajský veletrh bývá větší, co se týče počtu vystavovatelů i návštěvníků. Podle našich informací na veletrh v Pekingu přicházejí hodně government people, vyšší střední třída a v menším měřítku i bohatí podnikatelé, alokovaní v Pekingu a okolí.
Na oba dva eventy se dostanete pouze jako vystavovatel nebo na pozvánku jako návštěvník. Téměř kdokoliv si může koupit stánek – základní cena za nejmenší stánek začíná za ty tři dny na 5000 USD. K tomu je dobré počítat s tlumočníkem (1000 USD), podlahou ke stánku, TV, brožurami, které budete rozdávat (u nás to bylo dalších 1000 USD) a dalšími drobnostmi, za cca 300- 500 USD, protože tady všechno něco stojí.
Proč Šanghaj?
My jsme si vybrali schválně veletrh v Šanghaji, protože pořadatel sliboval 14.000 předem prověřených bohatých firemních i soukromých investorů, kterým jsme zároveň přizpůsobili marketingovou komunikaci i výběr nemovitostí do portfolia. Nechtěli jsme cílit na všechny, díky typové struktuře našich nemovitostí tomu bylo přesně naopak. Naše cílovka byla velmi specifická a úzká.
Čekali jsme hlavně na čínské realitní makléře, konzultanty nebo advokáty napojené na bohaté firmy a investory. Obcházeli jsme i kolegy realitní makléře a navazovali s nimi kontakty, zjišťovali, jak to na jejich místních realitních trzích funguje, a musím říct, že to byly asi ty nejhodnotnější informace, které jsme si zpátky přivezli.
V rámci našich očekávání jsme nebyli daleko od pravdy. Přímí kupci na naše nemovitosti se neobjevili. Nebylo to ani tak proto, že by návštěvníci veletrhu neměli peníze. Šlo o to, že jejich potřeby a očekávání jsou trochu jiná, než by se dalo očekávat. V tu chvíli nám došlo, proč je tam tolik stánků kolegů z Portugalska, Španělska, Řecka, Itálie nebo Turecka.
Konkurenční nevýhoda
Když si budete chtít koupit nemovitost v jedné z těchto zemí v určité, předem stanovené minimální hodnotě, každá země to má nastavené jinak, získáte s vlastnictvím automaticky i vízum k trvalému pobytu. A to je výhoda, které Česká republika neumí konkurovat. Je to i jeden z důvodů, proč jsme nepředpokládali, že se u našeho stánku zastaví přímý kupec.
Druhý produkt, který šel na veletrhu relativně hodně na dračku, byly nové developerské projekty v Thajsku, ve Vietnamu, v Japonsku, v Dubaji i v ostatních Emirátech. Nabízejí totiž něco, co český trh taky neumí. Garantovanou 5 letou návratnost investice až do výše 8 % za rok. Pro srovnání, my se v Praze dnes pohybujeme v průměru někde kolem 3 % ročně a o garanci návratnosti vložené investice nemůže být u běžných nemovitostí ani řeč.
Ve výsledku bych zhodnotil, že 14.000 bohatých a předem prověřených investorů nepřišlo ani náhodou. Cílová skupina návštěvníků byla mnohem různorodější. Většina lidí se na našem stánku zajímala hlavně o lahvičky s Becherovkou a bonbony Slavia. Některé z nich zajímaly informace o českém realitním trhu, většina se ptala po možnosti víza k trvalému pobytu v EU a pak přišlo i pár těch, na které jsme opravdu čekali, se kterými jsme se pobavili, vyměnili si kontakty, abychom mohli navázané vztahy rozvíjet dál.
Connections
Po našem návratu se nás spousta lidí ptala, jestli jsme byli úspěšní. A ještě se nás ptali, jestli jsme si to užili. Kromě toho, že to bylo celý opravdu pekelně náročný, a to nejen fyzicky, ale i psychicky, tak si vůbec nedovolím hodnotit, jestli to bylo úspěšné nebo ne. Přežili jsme a v pořádku jsme se vrátili ke svým rodinám. Vyčerpaní, ale celí. Z tohoto pohledu to vnímám jako úspěšnou misi.😀
Z okamžitého byznys a ekonomického hlediska ale vůbec netuším, jestli to k něčemu bylo, protože je jednoduše strašně brzo na to cokoliv hodnotit. Přemýšlíme v dlouhodobém horizontu, jsme napojeni na Czech Tourism Office v Šanghaji, komunikujeme s Czech Trade Office tamtéž, prohlubujeme vztahy s lidmi, kteří se zastavili na našem stánku a snažíme se najít další propojení, která k něčemu povedou. Jsme na začátku budování obchodní cesty a vztahů s lidmi v jiném světě. Učíme se za pochodu, občas to bolí, protože je to náročné, ale pomalu se posouváme pozitivně dál a dál.
Spolupráce se zahraničními makléři a kontakty napojenými na investory v globálním světě nám dává smysl čím dál víc. Obchodní cesty různě po světě také nevznikly samy od sebe. Musel je někdo najít, vymyslet, propojit a uvést do praxe. A to bude teď možná ta těžká práce, která nás čeká. Vytvořit místo pro novou spolupráci, vytvořit spojení, vztahy a prostor pro to, aby byla naše služba pro naše zákazníky tady v České republice zase lepší.
